Byli jsme ve Vídni...

8. 10. 2024

Byli jsme ve Vídni...

Na tradiční poznávací zájezd do Vídně jsme se letos dostali až v náhradním termínu, když v tom původně naplánovaném se prohnaly střední Evropou přívalové deště a záplavy. A tak jsme místo v pátek 13. 9. (ta kombinace prý přináší smůlu) vyjeli až 19. 9. 2024 a výlet se nám vydařil. Počasí bylo jako na objednávku, krásný slunečný den, nebe bez mráčku.

 

Po velké vodě už zbyly jen laguny na polích kolem Olomouce a kaluže v schönbrunnském zámeckém parku, ale to bývá i po obyčejných deštích, a tak nám skutečnost, že na Jesenicku voda napáchala veliké škody, připomněly jen skupiny hasičských aut, které proti nám několikrát jely „na majácích“. Spěchali na pomoc lidem v nouzi.

Vyjeli jsme brzy ráno, ještě za tmy, a protože už i dálnice a cesty na trase Třinec - Mikulov - Vídeň byly volné a dobře průjezdné, už kolem desáté dopoledne jsme okukovali „Hunderwasserhaus“ a hledali dvě stejná okna na jeho barevné fasádě. V poledne jsme vstupovali do císařských komnat na zámku „Schönbrunn“ a po hodinové prohlídce jsme vyrazili na procházku zámeckým parkem. Tady jsme mohli obdivovat nádherné zahradnické výsadby i parkové úpravy, svačili, fotili, a kdo nebyl líný, vyšlápl si do kopce ke „Gloriettě“, odkud je nádherný výhled na Vídeň a okolí. Kolem třetí jsme už byli v centru města, prošli „Hofburgem“, ulicemi „Kohlmarkt“ a „Graben“ až ke katedrále „Stephansdom“, kde byl konečně rozchóóód. McDonald, obchody, suvenýry, cukrárny, plno turistů – zkrátka velkoměsto nás na dvě hodiny „vcucly“ a pak už jen procházka městským parkem kolem radnice a parlamentu a šup do autobusu a domů. I zpáteční cesta byla rychlá a bezpečná, a tak jsme už před jedenáctou večer byli zpátky u školy a do půlnoci spali. A v pátek do školy…

 

Mgr. Jitka Mikesková



blok